Chovat ovce byl můj sen… A na chalupě by to asi šlo. A od nápadu k realizaci to šlo rychle. Konzultace s bratrancem a internetem ohledně toho, jestli je vůbec možné mít „víkendové“ ovce, jak na oplocení, jak velký pozemek je potřeba, co všechno takové ovce potřebují…
Pokud chcete chovat ovce potřebujete nějaký pozemek s trávou, vodu a nějaké oplocení, také je vhodné udělat ovečkám nějaký přístřešek, kdyby hodně pršelo nebo naopak hodně svítilo sluníčko a nebylo se kam jinam schovat. A také se musíte stát farmářem (aspoň teda papírově), což znamená zaregistrovat se u Českomoravské společnosti chovatelů a pravidelně akutalizovat registr zvířat na hospodářství.
Potom si už jen stačí vybrat vhodné plemeno.. Nejdřív to vypadalo na suffolk, ale představa, že chytám stodvacetikilového berana mne celkem vyděsila. Takže nějaké menší plemeno. Shetlandská? Asi ne, nutno stříhat. Ouessantská? Asi moc malá. Takže nám zbývá Kamerunská.
Ovce kamerunská, též kamerunská ovce nebo djallonké je poměrně oblíbené africké plemeno ovce. Jedná se o menší plemeno, které nevyžaduje stříhání, jsou totiž porostlé srstí, nikoli vlnou. Toto plemeno se vyskytuje ve dvou základních barevných variantách: hnědé srnčí a černobílé. Přesto se výjimečně může stát, že se narodí celočerná jehňata nebo černá jehňata se zlatými pesíky. Kamerunská ovce má krátkou lesklou srst, kterou na rozdíl od běžně známých ovcí není nutné stříhat. Berani jsou rohatí s charakteristickou hřívou, která na podzim ještě zhoustne, ovce (bahnice) jsou bezrohé. Hnědé plemeno s černou barvou břicha a vnitřní částí končetin je menšího tělesného rámce a pevné konstituce. Hlava středně dlouhá, u beranů mírně klabonosá. Končetiny středně dlouhé, pevné. Hřbet rovný, záď mírně sražená. Živá hmotnost bahnic 30–35 kg, beranů 35–40 kg. Kohoutková výška 55–60 cm, obvod hrudníku 81–86 cm. Kamerunské ovce jsou známé tím, že stejně jako kozy jsou schopné se postavit na zadní nohy a jíst tak listí a ovoce ze stromů. Také jsou poměrně hlučné, proto není vhodné chovat je v blízkosti sídlišť nebo ve městech. Jsou přátelské a neagresivní, lehce se ochočí.Co se výživy a krmení týče, pak je vhodné nechávat ovce libovolně a bez zábran spásat trávu, nemají sklony k tloustnutí. Občas je vhodné přidat i řepu, mrkev nebo brambory, obzvláště v zimě, kdy ovce dostávají jen seno. Dospělé ovce mají jehňata dvakrát za rok, na jaře a na podzim. Pohlavně dospívají kamerunské ovce již ve 4-5 měsících života, ale na zařazení do chovu je to příliš brzy. Odchov jehňat není složitý, většina kamerunských ovcí asistenci při porodu nepotřebuje, a v případě, že matka uhyne a jehně přežije, jehněte se vždy ujme jeho příbuzná; většinou teta nebo babička. V době, kdy se rodí jehňata a na několik dalších týdnů, je vhodné od stáda oddělit berana, který může jehňata napadat. Trávu začínají jehňata oždibovat okolo druhého týdne života.
Tak a teď sehnat nějaká jehňata. Naštěstí se ukázalo, že zrovna kousek od nás paní nabízí ovečku a beránka cca 5 měsíců staré. Dáváme jim jména Máňa a Mimoň.
Rychle nakoupit pletivo (ovčí nebo lesnické 120cm vysoké), roxory místo sloupků (po kterých může pletivo klouzat), ovčí liz (pozor obyčejný může obsahovat měď a tu ovce nesmí), nějaké velké nádoby na vodu, aby jí měli dostatek a taky vanu do auta kvůli přepravě oveček k nám.
Postavit plot bylo otázkou pár hodin (délka 100m), 30 minut pro ovečky, pár informací, papírování, peníze, odchyt a rovnou ještě odčervení, které bylo v plánu. A teď ještě vymyslet, co dělat po příjezdu a jak je dostat do ohrady. Vyřešeno obojkem, vodítkem a přivázáním v autě. Máňa po otevření kufru chycena a donesena do ohrady, Mimoň na vodítku vůbec nechtěl jít, musel jsem ho odnést.
První krůčky v ohradě zatímco jím stavím přístřešek. Snad se jim bude u nás líbit.
Asi jim cekem vyhovuje, protože v něm tráví dost času poleháváním při poledním slunci.
Jsou dost plaché, nepřijdou ani když jim nesu něco k jídlu… snad se to časem poddá.